Dům Clematis

"Plaménky blízkosti"

DŮM CLEMATIS

vznikl díky osudovému setkání dvou žen, které se rozhodly vytvořit místo pro "blízká setkání stejného druhu".
Místo pro ty, kteří hledají v náhodách souvislosti, ve věcech smysl a za smyslem moudrost.
Místo pro ty, kteří touží vyjít z duševního chaosu a pokřivených hodnot dnešní doby k jasnému poznání, ochotni při svém hledání pozorovat a věcně zkoumat život a jeho zákonitosti.

KURZY  ~  PŘEDNÁŠKY  ~  SEMINÁŘE  ~  CVIČENÍ

"Možná jsem nešel tam, kam jsem plánoval jít, ale myslím, že jsem došel právě tam, kde jsem potřeboval být." 

(Douglas Adams)

O NÁS

Zakladatelky Domu Clematis - dvě ženy, které nevěří na náhody, se setkaly na jednom místě, v jednom okamžiku..

Svedla nás dohromady TOUHA...


Helena Veselá toužila pořádat přednášky a semináře a hledala vhodné prostory. Svatoslava Dolanská měla vhodné prostory a toužila je naplnit něčím novým. A výsledkem jejich tužeb se stal Dům Clematis.

Po celou dobu příprav jsme se poctivě snažily sladit naše nejtajnější přání a svobodnou vůli s vůlí Vyšší. Kotvily jsme každý schod, na který jsme vystoupaly a odstraňovaly vše, co se jevilo jako překážka. Po boku nám stála rodina Dolanských a několik blízkých přátel, jimž jsme vděčné za jejich podporu, když nám docházely síly, a za jejich přátelské rady, když jsme je nejvíce potřebovaly.

U vchodu Domu Clematis se pnou dva živé plaménky druhu Clematis - fialový "Rhapsody" a růžový "My Darling". Jsou symbolickým obrazem toho, co jsme se rozhodly nést k lidem dobré vůle a především k těm lidem, kteří se v dnešní době, kdy vítězí hmota nad duchem, nebojí nazývat sílu, jíž vděčí za svůj vznik a existenci - Bohem. Nechť láska, mír a přátelství naplní náš prostor a vaše duše. Nechť nás spojí, čím byl v  květomluvě clematis obdařen - "duševní krása"!


"Ze zkamenělin něhy, bez dláta a kladiva, jednou vzplane květ! 

A dozraje-li  k lásce, pak rozkvetou i lidé..."


Kéž si na cestě ke Světlu pomáháme dozrát... a rozkvést...

S úctou k vám všem Helena Veselá a Svatoslava Dolanská

"A nade vší temnotou lidského sobectví stojí ve zlaté záři slova: Miluj bližního svého jako sama sebe! Čistě a jasně se vznášejí nad lidstvem. Avšak málokdy k nim z hlubin zabloudí jemný světlý paprsek, hledající spojení a sílu pro překonání vlastního já, pro spravedlivé porozumění bližnímu, který také hledá Pravdu.

Člověk se musí svým bližním zabývat. Musí jej respektovat a naučit se mu rozumět jako části stejného druhu, tvorovi, který stejně jako on nese v sobě touhu po světlých výšinách a který má stejnou cestu a stejný cíl: duchovní domov, ráj.

Čím dříve se tato touha po Světle rozvine harmonickým spolupůsobením všech dobrých lidských duchů k plné velikosti a síle, tím dříve povstane na této dosud zneužívané zemi odlesk rajské krásy."

(Herbert Vollmann)